Děkuji Vám, že jste zavítali na mé webové stránky

Pokud se na nich budete cítit příjemně (asi tak nějak, jako když na jaře stojíte ve višňovém sadu
a s úžasem vzhlížíte do voňavé koruny stromu), budu velmi rád. A za ten pocit se nestyďte. Višňový sad je prostě klasika. I v přetechnizovaném, počítačovém světě si můžete nechat v sobě vykvést malý kvítek romanitcké duše. Až nebude na světě ani jeden višňový sad (hrozná představa), pak nám budou počítače asi tolik platné jako mrtvému deštník.

• Můžete se dozvědět o mých vydaných i připravovaných knihách a poslechnout si čtenou ukázku..
• Můžete si poslechnout ukázky mé hudby z vydaných CD.
• Dozvíte se také o besedách na základních školách a v knihovnách.
• Můžete se dozvědět i o dalších realizovaných či chystaných projektech., prohlédnout si některé mé fotografie a zhlédnout několik filmečků a klipů....
• Mé knihy a CD si můžete objednat a zakoupit.
• Přivítám Vaše názory a připomínky.

Přeji Vám hodně životní radosti a krásný den!

V co věřím

Zažil jsem v životě hodně dobrého i zlého.  Ale kdo ne, že?  Prožil jsem dobu osamělého dospívání, pocit blízké smrti, krutou ztrátu dětské nevinnosti. Příliš brzy jsem se ptal po smyslu života, tápal a hledal sama sebe. A jak to tak už v životě bývá, záleží na tom, koho, kdy a proč potkáte a jak rychle si dokážete uvědomit důlěžitost takového setkání, a zda si to vůbec dokážete uvědomit. Mnoho důležitých lidí ve svém životě jsem  minul zahleděn příliš do sebe, ale několik z nich jsem nepřehlédl. Ti pak utvářeli můj další osud, a to vždy v dobrém. Nebudu jmenovat, oni to ví a moc jim za to děkuji.

Nikdy jsem se neklaněl trpaslíkům, protože těm se musíte klanět hodně hluboce. Někdy mi ten lidský trpaslík dal pocítit, jak je "velký", zvláště stál-li na hodně vysokém kariérním podstavci.  Nevyrostl však tím ani o píď. 

Zastávám názor, že za všechno si člověk může sám a co jsem si nadrobil, to si musím také sníst.

Přestal jsem se stýkat s lidmi, v jejichž srdci je nenávist, závist a faleš. Snažím se, abych 
z těchto vlastností nikdy v sobě neměl ani špetku.

Trochu pozdě jsem pochopil, že nejdůležitější v životě je vědět, jak být sám sebou a ne někým, kdo se přetváří podle názorů ostatních. Pochopit, kým člověk opravdu je a žít podle toho, to není sobectví. Je to velká odpovědnost k druhým. Všechno, co pak člověk činí, jen s láskou k druhému činí. Věřím, že soucit a odpuštění jsou nejsilnější energie v nás. Věřím, že láska má mnoho podob, ale jen jeden význam - učinit druhého šťastným. 

Věřím, že lidstvo není tak blbé, aby nepochopilo, že není "majitelem" Modré Planety.

Věřím, že filozofovat o životě by se nemělo moc dlouho. Proto již končím. S humorem, který nemá daleko k vážné pravdě, mohu říct, že můj dosavadní život je docela fádní. Večer chodím pozdě spát, ráno pozdě vstávám, pozdě snídám, pozdě obědvám, pozdě večeřím, pozdě platím inkaso, pozdě přezouvám zimní pneumatiky, podle svého psa ho pozdě krmím, pozdě rozevírám při dešti deštník, pozdě chodím k zubaři, pozdě zjišťuji, že bych měl všechno dělat dřív.

Ale opožděný snad nejsem.

CURRICULUM  VITAE

Narozen v  Plzni roku 1955. Po studiích na SPŠA a Konzervatoři v Teplicích vystudoval hudební a divadelní vědu na Masarykově univerzitě v Brně (PhDr.). Do roku 1989 redaktoroval hudební měsíčník Opus musicum.

Od roku 1990 vystřídal různá zaměstnání: učitel, redaktor deníku Rovnost, zástupce šéfredaktora magazínu ...AND YOU, volný žurnalista, ladič pian, kabaretní klavírista, fotograf, kameraman.  
Od roku 1993 vydává ve vlastním vydavatelství pohlednice, učební pomůcky, relaxační hudbu, hudební znělky pro různé příležitosti, vlastní knihy.

Založil Ochotnický divadelní soubor Ostroš a Dětské divadelní studio Miňonka, pro které napsal a zrežíroval na deset her. Jako kameraman a režisér natočil s amatéry filmovou adaptaci Mrštíkova románu Pohádka máje (2006). 
Na básně pavlovské básnířky Marie Vašíčkové zkomponoval Pálavskou symfonii (2007), jejíž zfilmovaná část Pavlovské vinohrady získala v kategorii experiment 3. místo v soutěži Český videosalon 2008.

Je ženatý, má dvě dcery ze začátku a konce abecedy - Andreu a Zuzanu.

Knihy jsou jako děti - máte z nich radost, ale také máte strach, aby se nedostaly do špatných rukou.  I když, jako spisovatel a vydavatel si v dnešní době  přeji, aby se dostaly vůbec do nějakých rukou. Vždy, když kniha opouští tu domovskou hromadu, kterou tady objímám, loučím se s ní slovy: Buď šťastná a zkrášluj život svého čtenáře, a ne jeho byt...

Život by byl nesnesitelný, kdybychom nikdy nesnili. I když v nás sny vzbuzují představu čehosi, co v životě často není, sen je mocnou inspirací.  Jeden z mých snů vám nabízím na následující fotografii. Sen jako vzpomínku na voňavou letní noc. Na noc, kdy se vám zdá, 
že si všechno v životě můžete splnit.